Přiznám se, že mě doslova fascinují posuvné vjezdové brány. Zvláště ty samonosné, které nevyžadují montáž kolejnic na zem a otevírají se zcela nezávisle na okolním terénu. Kdybych měl v současné době možnost instalovat je na pozemek u rodinného domu, například v objektu, kde bydlela má největší životní láska, zřejmě bych dlouho neváhal a dal bych tomuto řešení vjezdu na pozemek přednost před branou křídlovou. Jenže ono to nemusí být tak jednoduché, jak se zdá. Například v místě úzkého průjezdu mezi domem a sousední parcelou.
Představte si, že někdo vlastní dům, u kterého se nachází úzký průjezd do dvora, který pak navazuje na rozsáhlý zahradní pozemek. Aby bylo možné tudy projet autem, musí tu být nainstalována některá z jednokřídlých bran. Posuvná brána tu nebude mít takřka žádný prostor k bočnímu posuvu, proto se tu musí využít osvědčená klasika v podobě křídlové brány, a to buď s jedním křídlem, případně se dvěma křídly. Zároveň je třeba rozhodnout, kam se budou křídla otevírat, zda dovnitř nebo ven.
Každý způsob otevírání brány, ať už směrem ven, anebo dovnitř, má své výhody a nevýhody. Otevírání směrem ven vám dovolí parkovat přímo za branou na vašem pozemku, případně tu dočasně skladovat stavební materiál, jako jsou palety se zámkovou dlažbou, písek, cement apod. Otevírání dovnitř je zas výhodné v tom, že nemusíte hledět na projíždějící vozidla na silnici před domem, jestliže brána zasahuje svým křídlem až k vozovce.
Jednokřídlé brány lze otevírat ručně, a to poměrně snadno, ovšem je zde možnost instalace automatického pohonu brány, kterou lze otevírat a zavírat na dálkové ovládání přímo z kabiny vozidla. To se může hodit například v době, kdy venku prší, hustě sněží, je silný vítr, anebo nad vámi dokonce zuří nebezpečná bouřka. Za bouřky je rozumnější zůstat ve vozidle a nevystupovat z něj ven (pokud se vysloveně nejedná o kabriolet s plátěnou střechou).