Za prvé by se muselo upřesnit v čem je nejtěžší. Zda zátěží na jakoukoli část těla, nebo zátěží na celé plus například psychiku.
Na fotografii vidíme běh přes překážky a všimněte si, jak ty ženy dřou. Je jim to vidět v obličeji. Každý sval je i v něm napjatý a zapojený do dřiny, která je léta dusí v tréninku a nyní i v závodě. Nejinak je tomu například u plavání. Na této fotografii nevidíme skoro nic, protože část těla plavce je pod vodní hladinou, ale když vyleze ven, jistě si povšimnete svalů na rukou a nohou. Také se zocelily tvrdým tréninkem. Takže toto jsou nejtěžší sporty, protože tuží svaly? Pro někoho ano.
Když se však svlékne takový horolezec, nemusí být vůbec „nabušený“ jak říkají dnešní mladí, ale musí mít pevné nervy a docela jistě i vynikající fyzičku. A také musí umět, aby nespadl z Milešovky jako jeden z hrdinů hry pana Cimrmana.
Jakýs takýs přehled o sportovních odvětvích a sportu vůbec naleznete zde https://www.onlinechlap.cz/sport/ na tomto webu. Ne, nenajdete tu odpověď na otázku uvedenou v perexu článku. Tu odpověď vám rozhodně nikdo nikdy a nikde nedá. Většinou to končí tak, že každý sportovec tvrdí, že právě jeho obor je nejnáročnější, takže to prostě každý vidí jinak.
Všichni sportovci, a nejen ti vrcholoví, pokud chtějí dělat své odvětví dobře, musí tomu věnovat dost času. Podle toho, kolik času tomu poctivě věnují se hrabou výše a výše, aby pak někde vysloveně excelovali a mohli bojovat proti ostatním o příčku nejvyšší, totiž o mistra světa v nějaké disciplíně. Klidně například právě v tom plavání na určitou vzdálenost, nebo v běhání, je jedno zda s překážkami nebo bez nich. Chce-li sportovec dosáhnout na tento titul, musí zapomenout na nějaký volný čas, ale dřít a dřít. Nu a většinou jednou do roka se tato dřina zúročí. Nebo jednou za pět let na olympijských hrách. A to už je opravdu ta nejvyšší meta. Něco jako pro horolezce zdolání Mount Everestu.